V pondělí jsem poprvé zasedla za školní lavice. Škola ještě oficiálně nezačala, ale nastal jazykový kurz pro studenty na výměnném programu. Byli jsme rozděleni do tříd podle výsledků rozřazovacího testu. Tříd bylo nakonec docela dost, tak jsem našla své jméno na nástěnce a zamířila jsem do své třídy. Byla jsem ráda, že mám ve třídě další Češku, která bydlí dokonce se mnou i na kolejích. Kurz je naprosto skvělý. Není to jen trapná gramatika a tak, ale snaží se s námi procvičovat všechno možné: psaní, čtení, mluvení, porozumění, atd. Je nás ve třídě cca 15. Naše paní profesorka je velmi příjemná. Taková akční a celkově v pohodě. Kurzy míváme každý den od devíti do jedné. Co mě ale nejvíce překvapilo, co má pro nás ta profesorka nachystané. Ve středu jsme se učili jen do jedenácti, a pak jsme šli do centra, kde jsme se rozdělili do skupinek po čtyřech a kde nám rozdala papíry s úkoly. Měli jsme hodinu a půl na to, abychom následovali instrukce a splnili všechny úkoly. Bylo to velmi zajímavé, protože to bylo postavené hlavně tak, abychom se ptali místních lidí a navštívili různé památky a zajímavé obchody, kde nám museli zodpovědět pár otázek. Naštěstí jsme to všechno stihli a dorazili na místo včas. Byla jsem ve skupince s holčinou z Velké Británie, Německa a klukem z Mexika. Museli jsme například navštívit obchod s ústřicemi nebo 300 let starý obchod s čokoládou a zákusky, kde si Charles de Gaulles chodíval kupovat místí vafle. Byli jsme dokonce i v obchodu se sýry, kde na cca 10m² měli 100 druhů sýra. Na zkoušení sýra jsem se už pomalu pustila a mám co dělat, abych tu za ty 4 měsíce zkusila všechno. Ale tak 3-4 druhy sýra už mám za sebou. Teď ještě zbylých cca 200.
Ve čtvrtek jsme šli z kurzu do muzea moderního umění, které se jmenuje L.A.M. (Le musée de l´art moderne). Celkově nás šlo tak 50. Není to vůbec všechno. Na kurzu je celkem tak 300 lidí. Tak jsem byla moc ráda, že jsem šla. Je sice pravda, že moderní umění není úplně moje parketa, ale docela se mi to i líbilo. Viděla jsem Picassa nebo Modiglianiho. Ale občas tam byly zajímavé expozice. Jako například mapa Francie složena z nožiček plyšáků nebo kazetová páska, která lítá ve vzduchu pomocí větráků. No dost mi to připomínalo muzeum Geogre Pompidu v Paříži. Tak celkové můžu říct, že se mi ten kurz moc líbil. Bohužel to byl konec intenzivního kurzu. Od pondělí mám kurz extenzivní, tzn., že každé pondělí dopoledne až do konce listopadu budu mít kurz francouzštiny. Když pak nakonec dám dobře test, tak můžu dostat až 6 kreditů, což je naprostá paráda.
Nadchlo mě tu, že místní univerzita je taková sportovně založená. Je tu takový sportovní spolek, který nabízí tak 30 sportů a tak 50 různých časů v rozvrhu. Jako student si můžu zapsat jeden a dokonce za něj dostanu i jeden kredit. A když bude volno, tak můžu chodit i na více kurzů, což tedy rozhodně plánuju. Tento týden byl takový zkušební týden, kdy měli provizorně nějaké sporty otevřeny pro studenty, aby si vyzkoušeli tělocvičny, nářadí, popřípadě omrkli trenéry. Tak když to bylo zadarmo, tak jsme si řekly s holkami, že taky zajdeme na něco. Hned ve středu jsme byly na hodině posilování, a pak stepu, a v pátek na hodinu v posilovně, a pak na kurz stolního tenisu. Je docela divné, že moc studentů nechtělo na ty zkušební kurzy přijít. Většinou bylo tak max. 10 lidí na jednom kurzu a někdy bylo jen naše české osazenstvo, takže si nás profesoři tělocviku zapamatovali a prohlásili, že Češi jsou sportovní národ. Dokonce je kousek od mých kolejí i bazén. Takže pokračování udržení formy a sexy postavy je naplánováno. Akorát už asi nebudu už tak sexy opálená jako v Malajsii. Ona je ale pravda, že při té francouzské stravě plné sýrů a zákusků se člověk opravdu musí hýbat.
Žádné komentáře:
Okomentovat